Po třetím roce… rekapitulace
Nedávno mi psala jedna paní… jestli žiju… že jsem se už dlouho neozvala… jak moje cesta k životu bez psychofarmak pokračuje?! Bylo to milé. Nejen pro ni tedy přináším rekapitulaci své cesty… pro inspiraci všem, kdo jsou v mých stopách.
Postupné snižování pokračuje
Je tomu tři roky, kdy jsem se rozhodla k odvážnému kroku. Pokud zapátráte v mých dávnějších příspěvcích, tehdy jsem odhadovala, že celý proces mi zabere něco mezi 2 a 4 lety. Myslím si, že můj odhad byl poměrně realistický, i když optimistická část mého já chtěla věřit, že to budou dva roky a méně. Nyní je jasné, že to budou tři roky a více. Nehodnotím to nikterak negativně, i když trpělivost mi někdy dochází. Co si budeme povídat… od roku 2016 mi v podstatě stále „něco je“. A to je dlouhá doba.
Ve třetím roce postupného snižování psychiatrické medikace se mi povedlo dovysadit do nuly antidepresiva. Název léku, který jsem užívala v součtu 5 let, je Amitriptylin. Je to tricyklické antidepresivum, lék používaný nejen v psychiatrii, ale i v neurologii (například na migrény). Má mnoho nebezpečných vedlejších účinků během užívání. A snad ještě více negativních dopadů na fyzické zdraví po jeho vysazení, kdy se tělo s nepřítomností léku musí naučit fungovat.
Příznaky po vysazení antidepresiv
Když jsem v září 2022 vzala poslední drobeček Amitriptylinu, byla jsem pyšná, že jsem to zvládla. Očekávala jsem, že se dostaví příznaky z vysazení. Na to mám s celou problematikou kolem psychofarmak a jejich návykovosti už dost zkušeností. Nemýlila jsem se. Skutečně propukly masivní příznaky z vysazení, které se moc nelišily od akutních abstinenčních příznaků po vysazení antipsychotik, kterými jsem si prošla na jaře a v létě roku 2021.
Poruchy spánku – velmi špatné usínání, mělký spánek, časté probouzení, velmi brzká rána
Bolesti hlavy
Potíže se srdcem – tachykardie, bušení srdce, nepravidelný tep, lapání po dechu, nemožnost se pořádně nadechnout
Bolesti těla – svalů, kloubů, zad, zubů
Histaminová intolerance – alergické projevy jako pálení očí, nosních a jiných sliznic, slzení, ucpaný nos, kýchání, vodnatá rýma… vše jako důsledek vysazení Amitriptylinu, který je silným antihistaminikem
Únava
Trávicí potíže – průjmy, nadýmání
Jak to vypadá 9 měsíců po vysazení antidepresiv?
Musím přiznat, že život je lepší. I když zdaleka ne normální, ani takový, jaký bych si ho přála mít. Některé příznaky odezněly úplně, jiné přechodně. Od února 2023 praktikuji poměrně přísnou nízkohistaminovou dietu doplněnou ještě o bezlepkovou a bezlaktózovou stravu. Histaminovou intoleranci mi potvrdilo vyšetření krve, o které jsem si musela důrazně požádat, protože lékařka mě chtěla poslat domů s typickým závěrem: „Oči vás svědí proto, že trpíte úzkostmi. Měla byste si nechat předepsat jiná, novější antidepresiva.“ Nenechala jsem se odbýt a trvala na krevních testech, které prokázaly nedostatečné množství enzymu DAO v krvi. Tento enzym je nezbytně nutný k odbourávání histaminu. Pakliže v těle chybí, tělo neumí histamin metabolizovat a nastávají různé projevy (připomínající alergii). Kromě histaminové intolerance mi při krevních rozborech našli hodně zvýšenou hladinu cholesterolu. Může zde být souvislost s Amitriptylinem… nemusí… to nejspíš ukáže až čas. Protože osobně si nedovedu zvýšenou hladinu vysvětlit jinak… jím extra zdravě, piju jen vodu a bylinkové čaje (žádné sladké nápoje, káva ani alkohol), nekouřím, nejsem obézní (spíš naopak), snažím se pobývat dost venku a hýbat se u toho… Takže se sama sebe ptám, jestli i v tomto může mít prsty Amitriptylin. A co jsem dosud zjistila na zahraničních fórech a z článků, tak může.
Co víc je ještě potřeba udělat k tomu, aby se moje tělo cítilo lépe?
Zbavit se benzodiazepinů!
Před rokem jsem kvůli nesnesitelným příznakům při vysazování Amitriptylinu musela nasadit zpět Diazepam, kterého jsem se předtím již úspěšně zbavila. Díky tomu jsem mohla alespoň trochu normálně prožít léto, projít náročným podzimem, který byl plný nepříjemných a emočně vypjatých okamžiků v mém osobním životě. Na začátku ledna jsem se rozhodla začít snižovat Diazepam z dávky 2,5mg na nulu. Dnes jsem na dávce 0,7mg. Cesta je to trnitá, ale snad konečně opravdu poslední! Věřím, že čtvrtý rok snižování bude rokem posledním a na jeho konci bude fyzické tělo prosté chemických „sajrajtů“ a připravené na skutečnou a celkovou úzdravu. Držte mi palce.
